Den první
Zdravím z Islandu!
Na cestu jsem se vydal ve středu v 5:40 vlakem z Brna do Prahy, pak přímou leteckou linkou (teprve její třetí let) do Keflavíku…
Cesta byla úplně v pohodě, sice jsem si až na letišti v Praze uvědomil, že jsem zapomněl speciální hledaček na filmovaní, takže budu muset improvizovat (nejspíše se na displej budu dívat skrz roli od toaletního papíru), ale pak jsem nad tím mávl rukou…
Je to tu suprové… letadlo bylo plné Čechů, identifikoval jsem asi jen 7 Islanďanů… přesto jsem z letiště jel v autobuse sám… měl jsem ho předem rezervovaný, a jsem rád, že i když jeli jen pro mne, tak se na to nevykašlali… je tu nádherné počasí, azurová obloha a asi 17 stupňů… ten autobus mě odvezl do Modré laguny (nezaměnit s Modrou ústřicí), kde jsem strávil skvělé 4 hodiny… takovou relaxaci po letu jsem ještě nikde neměl… Modrá laguna je prakticky produktem elektrárny (je vidět vzadu na fotce), která sem něco přivádí, co dělá tu lagunu výjimečnou… teplota vody je mezi 35-38 stupni, bahno i voda mají mít léčivé účinky na kůži… spíš je to ale lákadlo na turisty… vstupné je za 1000,- Kč, pivo, které si člověk vypije ve vodě stojí 150,- Kč…
Po této relaxaci jsem odjel autobusem (už nás bylo více) do Reykjavíku (letiště je asi 40 km od něj, laguna je asi na půl cesty)… má to být nejmenší hlavní město… je pěkné, malé, milé… a je tu tolik blondýnek… ty severské země mají něco do sebe… jen, co jsem se ubytoval, vyrazil jsem na obhlídku… byl jsem u místní opery (nová budova, postavena asi ještě před krachem Islandu), na pěkně pálivých thajských nudlích (šel jsem za místními), a pak honem do zdejší katedrály (se skvělým výhledem na město) – ta fotka byla pořízena kolem 21:00, všimni si, jak je slunce ještě vysoko nad obzorem… teď, když píšu tento email, tak je tu skoro půlnoc a venku je světla jako přes den… pokusím se jít spát, zítra by mně měli přivézt auto a pak vyrazím na 4 dny po jihu Islandu…
Michal
PS: před odletem jsem dostal tajný tip na islandské banány, prý se tu pěstují, tak po nich pátrám, zatím jsem našel jen banány z Kostariky…
Den druhý
Ahoj,
dnes jsem absolvoval „povinný“ okruh pro každého návštěvníka Islandu… dokonce se mu říká Zlatý okruh…
První zastávkou je Národní park Thingvellir, pro Islanďany velmi důležité místo… roku 930 tu byl založen parlament, a scházel se tu každé léto až do roku 1798… ani později místo neztratilo na významnosti, mimo jiné se tu konaly různé soudy (je tu zeď práva) nebo vyhlášení republiky… park je zapsán v UNESCO…
Druhou zastávkou je návštěva otce gejzíru s příznačným názvem Geysir… ten tedy už není aktivní (byl ucpán kameny, které tam házeli turisté v domnění, že bude více tryskat), proto jej musí zastoupit menší Strokkur (stříká každých asi 5 minut do výšky až 35 metrů)… ale i tak je to super…
Třetím lákadlem Zlatého okruhu je vodopád Gullfoss, vlastně to jsou dva vodopády v jednom… jeho mohutnou sílu chtěli několikrát využít na stavbu elektrárny, naštěstí to nikdy neprošlo… podařilo se mi ho vyfotit i s duhou, tak snad bude na té fotce vidět…
Dnes nocuji ve městě Selfoss, mám pro sebe celou chatku a parkuje tu i hotelbus CK Pangeo… ten jsem potkal už včera u Modré laguny… míjel jsem se i s Tatrabusem CK Adventura, včera na letišti a dnes u gejzíru i vodopádu…
Večer jsem si zajel na večeři do skvělé restaurace na pobřeží… vaří prakticky jen humry… tak jsem si dal humrovou polívku a čerstvé humry… mňam… jako jediný jsem v restauraci pil pivo (v návalu radosti, že jsem získal místo – bylo dost plno – jsem si neuvědomil, že jsem přijel autem, ale tady se myslím může jezdit s 0,5 promile… doufám…). Alkohol tu je prodáván jen ve státních obchodech, pivo se nesežene prakticky ani v obchodech… no nějaké tam mají, ale je to light verze… 2,25%…
Mám za sebou další suprový den, počasí je skvělé, silnice jsou v pohodě, auto jede bez problémů a lidé jsou všude moc příjemní…
Tak zatím ahoj, zítra jedu po jižním pobřeží dál…kolem sopky Eyjafjallajökull…
Michal
Den třetí
Ahoj,
hlásím se z místa, kde k nejbližší civilizaci je to asi 20 km, uprostřed lávového pole je postaven hotel, který vypadá jako naše stavební buňky… ale je plno… a skvěle tu vaří místní dobroty…
Po včerejších 250km jsem dnes dal kilometrů 300… po jižním pobřeží jsem navštívil vodopády Seljalandsfoss a Skógafoss, černé pláže Dyrhólaey a taky jsem viděl sopku resp. stejnojmenný ledovec Eyjafjallajökull a hlavně Papuchálky…
60 metrů vysoký vodopád Seljalandsfoss se dá obejít zezadu, to jsem si nemohl odpustit… byl jsem mokrej, ale šťastnej… počasí mi zase hrálo do noty… prakticky všude, kde jsem byl, se najednou roztáhla obloha a ukázalo se mi trochu sluníčka (přičítám to tomu, že jsem se včera, ač hladový, rozdělil s potulným psíkem o kus (dobré) bagety)… stejně tak mi příroda šla naproti u vodopádu Skógafoss, kde jsem si dal ještě tu fušku a vystoupal až na jeho vrchol… tento vodopád padá z bývalých pobřežních útesů… pobřeží se však vlivem sopečné činnosti posunulo o 5 km dále…
Papuchálci byli už bonus navíc, vůbec jsem je nečekal, můj rudý drak (Huyndai i10) se dostal až na vrchol útesu, kam se myslím nikdy takové malé auto ještě nevyhrabalo… ani jsem nevěděl, kam jedu… a oni tam byli tito komičtí ptáci… hodně jich tu končí na pekáči…
Na Islandu žije kolem 320tis obyvatel… to je jakoby se obyvatelé Brna rozmístili na území trochu větší než Maďarsko… není divu, že jsem pak
do hotelu jel asi 80km územím nikoho… měsíční krajinou, jen samá láva (stará), vůbec žádný dům, žádná odbočka… silný vítr rozprašoval sopečný popílek… bylo to ponuré…
Ale jinak je všude hodně zeleno, až jsem si říkal, že nevím, proč Island dostal anglický název Iceland a třeba Grónsko je Greenland… to si myslím, že zelené je víc tady a ledu tam… za to tu vůbec není tma… teda aspoň ne v tuto roční dobu… kdykoliv se člověk v noci probudí, je venku světlo… naproti tomu tu ale musí být dost temná zima…
Zítra se chystám navštívit národní park Skaftafell, na jehož ledovci se natáčel James Bond… třeba potkám Bond girl…
Michal
PS: dnes jsem v obchodě objevil banány… z Ekvádoru…
Den čtvrtý a pátý
Ahoj opět z Reykjavíku,
včera ráno jsem opustil hotel v území nikoho (mimochodem nejdražší na mé cestě) a vydal se směr park Skaftafell… tam jsem absolvoval několikakilometrový pochod směr ledovec… to je v nových neprošlapaných botách docela „zábava“… nicméně podívaná to byla pěkná… bílý led na černé lávě… při následném odpočinku jsem shlédl film o tom, co dokáže sopka, a jak to tu třeba roku 1996 pěkně zničila… teď už chápu, že mosty i na hlavní silnici číslo jedna (okružní kolem Islandu) jsou z většiny jen s jedním pruhem (přednost má ten, kdo na něj najede první) a povrch je plechový…
Odpoledne jsem se obrátil a vydal směr trajekt na Vestmannské ostrovy… když už jsem na ostrově, tak proč nenocovat na ještě menším ostrově na jihu Islandu… Vestmannských ostrovů je celkem 15, obyvatelný je ale jen jeden, Heimaey… voda je sem přiváděna 50km dlouhým podmořským vodovodem z „pevniny“… Ostrovům se také říká Pompeje severu, několikrát tu soptila sopka (nejmladší z ostrovů vznikl roku 1963 po jednom z výbuchů), a roku 1973 zasypala na 400 domů… na ostrově žije něco přes 4000 obyvatel… mne ubytovala Arny, bývalá skokanka do dálky (má všude vystaveny fotky a medaile) měl jsem za sebou dalších 300km (a to nepočítám těch asi 13km, kdy se můj rudý drak plavil na palubě trajektu), přesto jsem hned ostrůvek prozkoumal…
A v průzkumu jsem pokračoval i dnes ráno… pak už jsem se nalodil zpět na trajekt a vydal směr Reykjavík… po cestě jsem potkal autobus Čedoku: „Franto, tam se platí vstupné, tak to vyfoť od tady a sedneme si do autobusu“… potkávám občas i Čechy a Slováky, většinou, když chtějí ode mne vyfotit (asi moje vybavení vzbuzuje důvěru), osloví mne anglicky, já jim anglicky odpovím… i Němcům… jen před Angličany utíkám… jo, mimochodem i číšník v hotelu „na lávě“ byl Čech… prozradilo ho, když vedlejšímu stolu nabízel v angličtině víno z Chile a řekl moc pěkně česky „čile“…
Do Reykjavíku jsem měl proč spěchat…. zjistil jsem, že bych mohl stihnout poslední loď na pozorování velryb… takže jsem rychle zaokrouhlil celkové kilometry na 1000, našel hotel a vydal se směr přístav… stihl jsem to… dostali jsme krásné modré overaly a vypluli… této zábavě jsem dal přednost před opětovnou návštěvou Modré laguny, tedy místo teplé vody jsem zvolil širé studené moře/oceán… vítr byl silný, vlny vysoké, mokří jsme byli za chvilku… kéž bych měl své nové neprošlapané, ale hlavně nepromokavé boty… ale conversky taky uschnou…
Skoro 2,5 hodiny jsme čekali… a nic… žádný kytovec… průvodce pak prozradil, že před týdnem tu hejno makrel sežralo potravu velryb a ty to teď sem asi neláká… škoda, že to neřekl na začátku… ale dostal jsem lístek na další plavbu zdarma… tak při příští návštěvě Islandu…
Zítra totiž letím na sever ostrova…
Michal
Den šestý
Ahoj z druhého největšího ostrova v Evropě,
dnes ráno jsem si přivstal, a už v 7:15 jsem byl v letadle směr sever Islandu, konkrétně městečko Akureyri a jeho okolí… byl jsem asi 50km od polárního kruhu… let proběhl úplně v pohodě, za 40min jsme přeletěli ostrov… zajímavé bylo, že na letišti vůbec, ale vůbec nic nekontrolovali… člověk mohl pronést cokoliv… to na Azorech jsem si musel zout i boty, a taky to byl domácí let…
Tentokrát jsem měl zakoupený „zájezd“ Perly severu… nechal jsem se vézt… v prvním autobusu (měnil jsem je 2x) byl průvodce Björn… nejdříve jsme navštívili vodopád Godafoss a následně jezero Mývatn (Komáří jezero)… Björn mimo jiné potvrdil, že tu skoro nic neroste, až na brambory se musí veškerá zelenina/ovoce dovážet… každý správný sedlák ale má ovce… někdo i koně (islandského… pozor, je menšího vzrůstu, ale není to pony, to by se Islanďan urazil…), 95% domácnosti je vytápěno parou… a Akureyri má dokonce 2 PSČ (víc má jen Reykjavík)…
Po výměně autobusu (už bez průvodce) a osazenstva (mají to dobře nakombinované) jsme se podívali do kráteru sopky Kraftla a na další vodopád Detifoss…
A opět výměna autobusu za menší… teď už jsme jeli polní cestou kaňonem, navštívili pár míst s divnými názvy a objeli část severu ostrova…
Bylo to super, počasí zase vyšlo… nebudu se dnes moc rozepisovat, spíš bude lepší, když přidám o pár fotek víc…
A taky informaci o tradici ve jménech Islanďanů (na závěr emailu)…
Ze severu jsem přiletěl až večer, z letiště mě odvezla Karosa (městské autobusy tu jsou české výroby… i policejní auta jsou škodovky…), a pak jsem měl co dělat, abych našel něco k jídlu… hospody tu totiž zavírají v 22:00… i teď v létě, kdy není tma…
Zítra mám další výlet, tentokrát do středu Islandu, tak mi držte pěsti, ať mám pěkné počasí jako dnes…
Michal
A teď ty jména: Pokud se muž jmenuje Leifur Eiriksson, jeho jméno je Leifur a je Eiriksson (syn muže jménem Eirikur). Žena jménem Thordis Haraldsdottir má křestní jméno Thordis a je Haraldsdottir (dcera Haraldova). Když se Thordis provdá za Leifura, zůstane stále Haraldsdottir. Pokud mají syna, jeho poslední jméno by bylo Leifsson, jejich dcera by se jmenovala Leifsdottir. Toto ale nejsou příjmení, nikdy se nemohou používat samostatně, vždy jen dohromady s křestním jménem… Islanďané říkají: prezident Olafur Ragnar Grimsson, nebo prezident Olafur Ragnar, ale nikdy prezident Grimsson… jen omezený počet Islanďanů má příjmení…
Den sedmý
Ahoj,
naposled zdravím z Reykjavíku, nejseverněji položeného hlavního města na světě…
Dnes jsem jel do hor ve vnitrozemí Islandu, Landmannalaugaru… ráno v osm jsme vyrazili z místního autobusového nádraží (je stejně „pěkné“ jako Zvonařka) malým autobusem a řidičem/průvodcem v jedné osobě (nepamatuji si jeho jméno, ale bude to nějaký …son)… byl překvapen, že s ním jede nějaký Čech, ještě nikdy žádného nevezl… v našem autobusu byli Němci, Švédi, Holanďané, Polák a Japonka… jeli jsme hroznými cestami, brodili se řekami… ale stálo to za to… sice mě poprvé stihl déšť (naštěstí, protože Island bez deště by mně nikdo nevěřil) a v ceně zájezdu byla i několikakilometrová horská túra (po svých), přesto nebo právě proto jsem si to užil…
Teda kromě té cesty autobusem, protože zrovna na mne vyšla trochu větší holandská spolucestující, která mne utlačovala jako sardinku… a zrovna nám nešlo dát sedadla od sebe…
Dnešní fotky jsou z Ladmannalaugaru, z naší túry a taky posílám horu/pohoří Hekla – to je nejaktivnější sopka… ale nemá klasický kráter… je aktivní na 40km a protože se její výbuch dá předpovědět jen 80 minut předem, byl vyvinut systém, který po vydání varování do 2 minut na všechny mobily v jejím nejbližším okolí pošle varovnou zprávu a lidem zbude jediné – co nejrychleji utíkat pryč… ale nikdo neví kam, protože může vybuchnout, kdekoliv na těch 40km…
Vrátili jsme se večer v osm, já zůstávám na místním autobusovém nádraží a v jedenáct jedu na letiště, abych tam počkal na odlet do Prahy… letíme už v 4:30…
Týden na Islandu jsem využil do poslední možnosti, bylo to náročné, ale skvělé… všechno mi klaplo a navíc jsem měl neskutečně pěkné počasí…
Island je opravdu nádherná země…
Tak kveðja Islande!
Michal
Ještě přidám pár poznámek:
Co na Islandu nechybí, je voda… takže např. u benzínek se myjí auta zdarma, z každého kohoutku i v přírodních parcích teče pitná voda (filtrovaná přes lávu)…
Nejstudenější na Islandu je jeho jméno (Iceland), je tu mnohem tepleji, než si člověk myslí…
Je tu bezpečno, nekrade se… např. auto jsem měl nechat na letišti otevřené s klíčky v autě…
Všude, ale všude se dá platit kartou… teda výjimka je MHD v Reykjavíku, tady musí mít člověk přesný obnos…
V létě tu není tma… jsem tu týden a ještě jsem ji nepotkal…
Banány tu opravdu nerostou…
Jména jsou porůznu složená, napr. Reykjavík znamená kouřící záliv, Eyjafjallajökull se dá rozdělit na tři slova: eyja – ostrov; fjalla – pohoří; jökull – ledovec…
A jedna praktická na konec: Při objednání jídla se čte celý název – v rychlosti jsem si dal „tradiční ovci“ a ona to byla „tradiční ovčí hlava“… no zkusit se má všechno…
